I letos jsme měli možnost vyjet na delší výlet. Jsem za to tak moc vděčná! Šest týdnů prostě jen tak být a courat se, moc toho nepotřebovat a užívat si přírodu, volnost a sebe navzájem.
Jeli jsme sami, takže na lezení na skalách jsme si moc netroufli. Jen když jsme se na pár dní potkali s kamarády u Madridu, lezli jsme v oblastech Patones a El Vellón. A pak ještě na severu u oceánu v Cuevas del Mar, protože si děti hrály na pláži.
Cuevas del Mar
Ale průzkum boulderových oblastí rozhodně nebyla ztráta času. Nakonec nás vítr zavál úplně jinam, než jsme měli původně v plánu. A to hlavně díky špatnému počasí, které panovalo v horách. Takže na Ojamoros a další topové oblasti u Béjaru nedošlo.
Po cestě k Madridu jsme se zastavili v pískovcovém skvostu Savassona nedaleko města Vic.
U Madridu jsme z Patones zamířili rovnou mezi vápencové vežičky oblasti Tamajón. Krásné boudry, hodně po dírkách, jediná nevýhoda je, že na to není pořádný průvodce. Je to ale fakt super krásné místo.
Neplánovaně jsme se pak vydali do hor severně od Madridu do oblasti La Pedriza. Nachází se v Parque Nacional de la Sierra de Guadarrama a výchozí město je Manzanares el Real, což je ale v podstatě díra a za samotnou návštěvu nestojí, i když má velice vznešený název. Je to NP takže přísnější regulace, ale v květnu je povoleno ne kempovat, ale spát v autě. Přes léto se tam spát nesmí vůbec. A je to tam teda neskutečná pastva pro oči. Žulové oblé balvany od velikosti malých bouldrů až po obrovské hory, na které vedou vícedélky. Neustále mi to evokovalo něco politého čokoládou. Žula je na dotek příjemná, ale chytů pomálu. Dali jsme tam i nějaké pěší výlety, dalo by se jít na přechod se stanem.... prostě takovéto místo, kde by se dalo strávit půl léta.
A pak jsme se kvůli počasí ocitli trošku v pasti. U Béjaru pořád pršelo. V Albarracínu jsme byli už hodněkrát a v Alcaňíz, který nás hodně lákal, protože je to něco jako Albarracín, bylo ke 30C.
Tak jsme si dali pár dní od lezení oraz, podívali se do Toleda (tam jsem se moc těšila, malinko mě to ale zklamalo...ale to je prostě tím, že město s dětmi nooo), Segovie (tam je nádherný dlouhý viadukt), nějaké procházky okolo řeky Río Eresma v horách a Las Médulas (staré římské doly zlata), takové červené jakoby skály, které jsou ve skutečnosti slepená hlína a kameny, vypadá to ale peckově.
Nakonec jsme si to zamířili na sever k oceánu. V naší autoknihovniččce jsme totiž objevili průvodce na bouldry na pobřeží poblíž Ovieda a Gijónu.
Přes hory, které na mapě vypadají naprosto bezvýznamně (jakože žádné turistické značky, které by naznačovaly, že se tam třeba někam chodí), které byly ale krásné, jsme se posouvali na sever. Po cestě jsme v horách zkusili nějaké bouldry na vápně, ale za moc to nestálo, byly ještě horší než bouldry v Krase a navíc nás tam málem sežral pasteveckej bernardýn. To bylo někde u městečka Entragu. Ale krajinově naprosto úžasné, podél řeky tam vede Senda del Oso a tu si projet na kole...wow to bych jednou chtěla!
No každopádně na severu u oceánu poblíž Ovieda a Gijónu jsme byli ve třech oblastech - Arnao, Cabo Negro a El Tranqueru. Nejsou to žádné veleoblasti, ale je to tam moc pěkné. Každá je jiná, chce to být trošku dobrodruh a nebát se hledat. Pro děti většinou super. Na Cabo Negro se lezlo na kamenech poházených na velkých policích nad vodou a na těch polících byla spousta teplých jezírek, která se vytvoří, když je příliv, a voda v nich je super teplá...no prostě ideálka.
Nej spací místo
Pak jsme severní pobřeží prošmejdili i nelezecky. Městečka, pláže, útesy, majáky, to se ani nedá vše obsáhnout. Například Bufones de Pría, to jsou takové komíny vedoucí z moře až nahoru nad útes a když je příboj, tak jimi stříká voda. A okolo jsou krásné škrapové útesy. Jako jít Camino de Santiago tady tou severní pobřežní cestou, musí být fakt krásný.
Nebo docela náhodou jsme objevili jeskyni La Cuevona, takový velký dlouhý tunel, kterým prochází silnička a vede do vesnice Cuevas a je to jediná silnice vedoucí tam. V jeskyni jsou obří krápníky, no zajímavé to místo.
Hodně často mívám pocit, že na takovýto výlet by prostě nešlo připravit si itinerář dopředu, mít plán co kdy kde, ubytka a tak....nakonec vždycky zakopnem o taková místa, která nás o pár dní zdrží a nebo naopak odjíždíme brzo od tam, kde jsme mysleli, že budeme dlouho...
A na poslední dva týdny jsme udělali velký přískok zpět do Katalánska. Na koupačku k moři a na bouldry, které tam ještě neznáme. Po cestě jsme udělali akorát dvě krátké zastávky v Zaragoze a Lleidě. Bylo tam ale hrozné vedro a ještě neměli otevřená koupaliště, nechápu, první týden v červnu.
První byla pískovcová oblást Salvanebleau u Manresy. Krásné kameny, parkování hned u nich, lesík, písek na zemi, akorát bouldry krutě těžké. Na dva dny toho bylo dost a dost jsme se nadřeli.
Poté jsme zase úplnou náhodou někde uprostřed ničeho objevili krásné slepencové kopce, kde jsme po malých pešinkách běhali po policích a bylo to jak z pohádky, strašidelné teda, protože jsme Emilce řekli, že je to jako pašerácké stezky a když jsme jí vysvětlili, kdo jsou to pašeráci, tak se bála 😊.... vrcholek se jmenuje Montcau (1056).
Can Boquet, San Feliu de Guíxols a Santa Blocona. Vždy jeden den jsme byli ještě v těchto třech bouldrových oblastech, spíše lokálního významu, i když Can Boquet je docela známý. Všechno to jsou krásná místa, fotogenické kameny, ale bouldry dosti takové plácání oblin. No moc nám to nešlo a v hodně, i lehkých, bouldrech jsme si ani neškrtli, ale tak to prostě je...
A byli jsme také hodně u moře. Když se hledá, lze i na Costra Brava najít moc pěkné pláže s kombinací písek a kameny.
Jo a ještě bych málem zapomněla, po cestě do Španělska jsme se zastavili v německém Pfalzu, na jeden den na bouldry, ale hlavně lezení na laně tam vypadalo parádně. Je to už u Francie. Tam by to také chtělo vydat se na delší dobu. A s lepší snesitelností cesty pomůžou koupací jezera, která jsou okolo německé dálnice A5. Například Teningen See nebo Waldmattensee. Krásné čisté písáky a zajížďka skoro nula.
A ještě jednu významnou cestovní zastávku jsme udělali v bouldrové oblasti La Prieuré u města Lodéve ve Francii. Příjemný písek a hrací potůček ve skalách.
Kolouch
